Tak akorát jsme se vrátili z dovolené, strávené v Česko-saském Švýcarsku. Toto je vyprávění o krásách krajiny a o útrapách na cestě za jejím poznáním.
Než jsme mohli vůbec vyrazit na dovolenou, muselo u nás doma dojít k vášnivé diskuzi kam vyrazíme. Nad google maps došlo k zabodnutí prstu do míst mezi Děčínem a Rumburkem. Po návratu byla nutná koupě nového monitoru. Následovali další hodiny prosezené u internetu. Volba padla na městečko Jetřichovice a penzion Starý mlýn.
Den 0.
Ráno v den odjezdu vstáváme, nic není připraveno, nic zabalené, pohodička. Odpoledne kolem páté je už naše expedice ve složení Verunka, Alfabetix a já na místě.
Den 1.
První den plni elánu vyrážíme na pochodovou trasu Mariina vyhlídka – Vilemínina stěna – Rudolfův šutr a do základního tábora. Hned na dvouapůltém kilometru se objevuje velká a všudypřítomná překážka: JE TO DO KOPCE. Verunka s Alfem to vzali rázným krokem, pak hezky počkali až se doplazím já.
Den 2.
Druhého dne jsme se rozhodli pro nenáročnou a odpočinkovou procházku po okolí. Cílem cesty bylo Sieben Zwerge, čili Sedm trpaslíků. Trasu jsem navrhl a nechal odsouhlasit rodinnou radou, cesta měla být více méně po rovince. Jenže člověk míní a trpaslíci mění. Snad rejpal nebo šiškovník Velký Jedlík nás svedli špatnou odbočkou. Šli jsme lesem po vrchocích pískovců, nádherný výhled a celkem po rovince, až najednou. Krajina končí, před námi pod námi strž, no nebudu napínat, 50ti metrový padák dolů jsme sešplhali do bažiny na úpatí. Ale trpaslíci jsme našli a viděli i Sněhurku, heč.
Den 3.
Třetí den byl opravdu ten pravý dovolenkový, nemůžete jet „za Děčín“ a nevidět Pravčickou bránu. Jaký to omyl. Brzo ráno hned v devět hodin po snídani nabíráme kurz Dolský mlýn. Půl kilometru před mlýnem nás turistická značka dovádí ke KOLMÉ stěně s řetězem. Jediný pohled a je jasno, že tam Alfína nevystrkáme (pes není moucha). Co naplat, volíme delší cestu (pro kola). Při příchodu k mlýnu začíná být jasné, že je něco ošklivě špatně. Aha, mlýn vidím, řeku vidím, les vidím (jsme v něm), kouknu na Verču, na Alfíka nemusím, ten má radost v každý situaci a tohle ho bude bavit zatraceně hodně. Jo, most je v pr… teda v pra… zkrátka tam nebyl.
Po krátké poradě a hlasování 2 pro a já proti, bylo rozhodnuto. PŘEBRODÍME. Jen krátce – teplá voda vypadá jinak, věřte mi. Následoval, jak jinak, výstup po kamenných skalních schodech do, jak jinak, děsného krpálu. Nahoře jsem konstatoval: a je to, teď jsme přibližně ve stejné výšce jako cíl naší cesty, to už bude brnkačka. Ani se mi nechce vzpomínat, jaký to byl omyl. U hotelu Zámeček ve Vysoké lípě se nám naskytl otřesný pohled. Cesta vedla z děsivého kopce do ještě děsivějšího údolí. Nemá cenu rozepisovat a drásat nervy. Co jde z kopce musí zákonitě i do kopce. A ŠLO.
Nu ale z Mezní louky je to v podstatě skoro po rovince, vím, už sem si to říkal, snad ale osud, příroda a turistické značení nemůžou být tak zlomyslní. V podstatě taky nebyli, bylo to jen do kopce. Po cestě jsem se kochal a utěšoval výhledem na vysokou homoli, jež vidno nedaleko, brumlaje slova „ha ha ještě že nejdeme támhle hehe“. To jsem si říkal jen do té doby, než jsme se ocitli znatelně výše než byl vršek oné homole.
A abych jenom neskuhral a nežbrblal, túra to byla nádherná, úžasná příroda, voda, lesy, skály a ty panoramata. Vážně se mi to moc líbilo a jsem rád že mě tam Verča s Alfem vytáhli. Jen malé podtržení. Veni, vidi, numquam magis.
Zpátky jsme došli jen na Mezní louku a odtud návrat autobusem do základního tábora. Celkem cca 20 kilometrů.
Den 4.
Čtvrtý den nám zabrala regenerace sil a naše společná zábava Geocaching. Kde, co, jak, neprozradím, jen, že nás postihla geosmůla a do odjezdu jsme nic nenašli.
Den 5.
Pátý den byl ve znamení výletu na skalní hrad Šaunštejn, kde se potvrdilo, že některá místa jsou pro mě holt ouzká. Ano zasek jsem se ve skalní průrvě a dalo mi dost práce se doslova vydrolit. A zase lovení keší a lovení s tím výsledkem, jak jsem psal už včera.
Den 6.
Balíme, prší. Snídáme, prší. Jedeme domů, prší. Zastavujeme na nejznámějším čedičovém vrchu u nás, prší. Přijeli jsme domů, přestalo pršet.
Děkujeme nádherné přírodě na severu čech a majitelům penzionu Starý mlýn v Jetřichovicích za krásnou dovolenou.
text a foto -=Jenik=-
text, foto a korekce chyb -=Verunka=-
psi dozor -=Alfabetix=-