Flexaretka žije

Jednoho hezkého dne, to nevadí, že pršelo, povídá kolegyně v práci: “Hele, uklízíme půdu a našli jsme starej foťák, takovej ten, co se do něj koukalo ze shora.” Sem sním, co za něj, funguje, jestli ho vyhodíš, budu tě strašit.

A tak slovo dalo slovo a Flexaret VI Automat se objevil na mém stole v práci, dokonce v originální škatulce. Trošku zatuhlej, ale chvilka přemlouvání stačila, aby začal “pracovat”. Ještě ten den cestou z práce rychlá zastávka u Škodů koupit svitkový fomapan a hurá testovat. Na první pokus perfektní výsledek, film je plný obrázků. Kolegyně stanovila cenu na “nějaká ta láhev”, obchod byl uzavřen a teď mám Flexareta.

Na internetu, co já bych bez něj dělal, jsem počal pročítat všelijaké rady na údržbu a servisy. Nakonec milejzlatej Flexaret putoval do Nového Jičína k panu Blažkovi na seřízení a celkovou opravu. Dyk ten můj foťáček je z roku 1965. Z výletu se vrátil v 100% stavu a kondici. Pana Blažka můžu všem vřele doporučit.

K digitálním datům se začínají hromadit černobílé negativy 6×6. Tudíž vracím se do minulosti a exponuji hezky postaru.

-=Jenik=-

Příspěvek byl publikován v rubrice foto, technické. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.