Padl čas předvánoční, padl čas na vánoční nákupy. Smést sníh z auta, nastartovat a vyjet.
Ze začátku šla cesta jako po másle teda na ujetým sněhu. Asi tak deset kilometru za Prahou, nám došla voda v odstřikovači. Určitě už se Vám stalo, jedete za mizerného počasí na silnici spousta aut každej, Vám zaneřádí přední sklo. Za normální situace si sklo umejete, ale bez vody to moc nejde, kolikrát jsem si jenom já zanadával na kamiony. A přitom tumáš čerte kropáč, jednoho jsem se chytil a držel jako klíště, ejhle on fungoval jako odstřikovač až k první pumpě.
Dolili jsme směs a hurá na Plzeň. Snad ani ne po kilometru se ozvala tupá rána. Hergot koho jsem to přejel dyk ta dálnice byla prázdná, volantem to necuklo, aby nám ještě něco upadlo, hlavou se mi vířili myšlenky. Co by asi tak mohlo upadnout, vedeme živou diskuzi, noha na plynu těžkne, vůz se se rozjíždí ještě rychleji. najedou pravidelné buch, buch, buch, buch zpomaluju napínáme uši a …. nic. Není nic slyšet, přidávám buchbuchbuch, zpomaluju sjezd, vesnice, zastavuju, dostávám výtlem, odcházím žebrat po vesnici o šroubovák. Dva dny před cestou jsem totiž měnil blinkr, asi jsem jej špatně dotah a on teď chudák visel zoufale z auta za drátky. Šroubovák jsem nikde nesehnal, tak došlo k pouhému nasazení blinkru zpět. Při opětovném najetí na dálnici, zase buchbuchbuch. Na další pumpě jsem zakoupil dost předražený šmejd šroubovák, pomocí něj a pevné vůle jsem dotáhl šroub. Takže zbytek cesty proběhl bez problémů, bohužel.
-=Jenik=-