Poslední čtyři dny jsme se věnovali opravě auta. Děravost karoserie byla ve finále mnohem větší než se dalo na první pohled soudit. Náš milý vagen, připomínal v mnoha ohledech ementál.
Zprvu šla akce docela svižně, odstrojení nutných částí karoserie, vydření zbytků laku a rzi (co neopadalo samo), další odstrojování a další pucování míst kde kdysi býval plech. Následovalo nahrazení plechu laminátem, už se nemůžu smát trabantům. Zakytování a vytlemení, následované zuřivým broušením v marné snaze dosáhnout původního rovného tvaru. Pak zcela logicky následovalo nabarvení a lakování. Nevím jak kdo, ale mě ty spraye děsivě smrdějí. Hlavu jak ve škopku a to jsem jenom držel šablony. Dát mě totiž do pracek barvu, je z auta hotový impresionistický umění. Nakonec nastala ta nejhorší věc, namontovat všechny věci co musely prve dolů. Záhadně jsem si pamatoval, co kam patří, takže mi toho zas tak moc nezbylo. Auto je zase v provozu, lesk jak blesk.
Velký poděkování patří Pepikovi, jež sehnal vše potřebné jako barvu a s nasazením vlastních čichových buněk se ujal lakování. Pak taky Verunce, která jako rychlá spojka nás zásobovala vším potřebným a hlavně jídlem.
Jestli vzniká otázka, kde je ten růžovej slon, tak toho jsme viděli po práci s barvama, lakama, benzinem, acetonem, zkrátka samý chuťovky.
-=Jenik=-