3. listopadu 2009, pršelo a sněžilo zkrátka bylo hnusně. Opět jako již několikrát v dějinách české země, pozbyl národ svých suveréních práv. Bohužel v tento den se tak stalo z rukou námi volených zástupců, jež měli naši zemi ochraňovat.
Velice těžko se volí slova, která by zmírnila lítost nad tímto dnem. Věřím však, že čas skýtá naději. Tak jako po zimě přichází jaro, po noci nový den. Jen jedno nám zbývá střežit, co nám nikdo nesmí ukrást. To je náš jazyk, naše česká řeč. Pamatujme česká zem bude, dokud se bude mluvit česky.
-=Jenik=-