Je jaro, navíc Velikonoce, a tak jsem napsala jeden jarně – velikonoční, spíše lyrický, snad pohodový příběh.
-=Verunka=-
Představte si louku, les, potok a stavení. Je ráno a ve vzduchu se mísí tma se zpěvem ptáků. Vzniklá směs avizuje jaro. Sněženky si protírají oči a zacpávají uši. Slunce pomalu nakukuje zpoza obzoru a paprsky osahává svět. Rosa se chystá na svou nevyhnutelnou každodenní plynnou pouť. Brouci otvírají okenice svých příbytků, vylézají z děr a doufají, že je dnes nikdo nezašlápne. Krtek se v ranním spěchu srazil s žížalou. Hlemýžď okusuje list pampelišky a nerozvážná moucha končí v žaludku pstruha. Začíná den.
A za ten den se toho stane mnoho: k potoku se přijdou napít jezevci, drozdům se z vajíček konečně vyklubou malá ptáčata spolu s jednou drzou kukačkou, jedny dívčí nohy si přijdou vyprat k potoku prádlo, lehnout si do trávy a odpočinout. Okolo jdoucí střevlík obdivuje dívčiny dlouhé vlasy a nepozorný čmelák se do nich zamotá. Mravenec táhnoucí suché jehličí k lesu se zasněně zadívá na trhavé pohyby motýlích křídel. V jednu chvíli všechno strne, země se otřásá. Skupinka divočáků proběhne kolem, podupe svými kopyty trávu, která sténá pod tím náporem, a zmizí v lese. Veverka zemětřesením střesená ze stromu horečně spěchá zpět do větví. Potokem proudí voda, šumí a bublá, nese s sebou jemná zrnak písku, větévky, chmýří a něčí uplavalé ponožky.
Poblíž stojící stavení žije: kokrhá, mečí, štěká, klape a šustí. Přede poklidným životem. Z kuchyně se line vůně mazance a jindy jednotvárná vajíčka ožívají barvami. Vrba u potoka obětovala své mladé proutky na pomlázku. Z povzdálí poslouchá, jak jí ze stavení na dálku zdraví hlas píšťalky vyřezané z větve, která bývala součástí jí samé.
Vzduch voní. Začíná vonět chladem. Vše pomalu utichá, až nastane ticho a tma. Na oblohu důstojně vkráčí měsíc. Rosa se vrací z nebeských výšin zpět na zem a blechy se v ježčích bodlinách schoulily ke spánku. Dům zavírá oči a květy skánějí hlavu, myšky si vzájemně propletly ocásky a spí. Kuňkají žáby, v křoví sem tam zašustí liška. Někdo rozladil cvrčkovi housličky. Hvězdy drží stráž nad světem, poblikávají a čekají na nový den. Kolem bude vládnout ospalé mírumilovné ticho až do chvíle, kdy noc ustoupí nově narozenému ránu.