Účastnil jsem se vodácké výpravy. Tak by mohl začínat dramatický článek o velké říční katastrofě, leč k nejhoršímu nedošlo. Těžko se dá najít nějaká kanoe, do které bych se napasoval a ihned po nástupu ji nepotopil.
Bylo tedy, a mohu-li říci velmi rozumně, rozhodnuto, že budu výpravu jistit ze břehu. Další funkci, kterou jsem vyfasoval, byl dokumentarista, fotoreportér, zkrátka výpravní archivář. Vybaven vozem, fotoaparátem, svačinou, Alfabetixem a švagrovou Štěpánkou, zhostil jsem se úkolu odpovědně ba dokonce dravě.
V obci Kaňov mají na řece nádherný jez, tedy usídlili jsme se s foto technikou právě zde. Štěpánka na hrázi, já pod splavem uprostřed vodního živlu, abych měl koupající se přímo u nosu a Alfabetix, ten běhal všude. Nu takto připraveni čekáme na připluvající bárky, deset minut, dvacet minut (voda byla chladná). Stále se nic neděje řeka je klidná, leč čím dál tím více chladnější (měl jsem si vzít teplejší ponožky do bot) a začalo pršet. Po dalších studených a mokrých patnácti minutách je slyšet signál UŽ JEDOU. Rychlá kontrola fotoaparátu, nutná nastavení, zaujmutí pevnějšího postoje a slyším, KLÍD TO NÉJSOU NAŠÍ. Ukrývám foťák před vlhkem hrozícím shora, zaujímám bezpečnější postoj na kameni, když doráží TO UŽ JSOU VONI, UŽ JEDOU. Rychlá kontrola fotoaparátu, nutná nastavení, zaujmutí pevnějšího postoje. A už doráží slavná vodácká výprava, přiráží ke břehu, vytahuje lodě ven z vody a zbaběle je přenáší posuchu.
Po zbytek cesty se nekonaly žádné potíže, přkládám pár fotek a přeji hezký den.
-=Jenik=-